165 cm
Váha ?
63 - 62 - 61 - 60 - 59 - 58 - 57 - 56 - 55 - 54 - 53 - 52 - 51 - 50 - 49 - 48 - 47

October 2011

Konečné rozhodnutí!

30. october 2011 at 12:30 | dianay
Holky, bože, ani si nedovedete představit tu depresi, co prožívám poslední měsíc.

Strašnou depresi z mého jídla. A víte co? I z mého chování! Sakra, kam se poděla ta dokonalá a nakonečná vůle? Říkám si, že to jsem snad nemohla být ani já. Nechápu to.
Zhubla jsem jasně, a tak jsem si řekla, proč trochu nepřibrat. Stejně mi všichni řikali, jak jsem jako kostra, že nejsem stejně hezká a hlavně že jsem nemocná. Což jsem byla. Žádná menstruace, padání vlasů .. prostě příznaky anorexie.

Minulý týden jsem byla na kontrole u doktorky .. najedená 50 kilo. Ona, že to musíme zapít. Měla hroznou radost. Hned dva dny na to se mi objevily měsíčky- máma štěstím bez sebe. Musím uznat že i já.
Vlastně spokojenost. Celou dobu jsem se ládovala chlebíčky s čokoládovou polevou, snad tuna na den. A skoro nic jsem nepřibrala. Prostě krása.

No ale pak jsem si začala všímat toho, že jsou vlastně štastní jenom všichni okolo né já. Zjistila jsem, že je to fakt divný, já dřív bych se na chlebíčky ani nepodívala .. natož proboha s čokoládou!? A teď mi kamarádka musí řikat,jak jsou kalorické? Bože to né!

Poslední kapka byla, že do svých džín, které jsem nosila při 45 kilech se vejdu, ale jsem v nich napasovaná. Potom jsem se koukala na fotky z dovolené. Neuvěřitelné. Měla jsem dokonalou postavu a vůůbec jsem si toho nevážila. Nikde ani gram tuku. Krásné štíhlé nohy, na mojí výšku. Břicho při předklonu ani gramíček špeku. Automaticky se mi vypracovalo. Ruce, dlouhé a štíhlé. Teď už se mi na nich usazují tuky, pořádně se rozkydávají.Ten šťastný pohled. A stejně jsem si nepřišla krásná, stejně né dokonalá. A věřte, že to jsem byla.
Nejhubenější postava, nejhezčí postava z celého hotelu. Jakože vážně jo!
Na to jsem fakt pyšná. Kdybych v dubnu nezačala hubnout, byla byh tam jako 60ti kilový špek. Žádné hezké fotky vzpomínky. Mohla jsem nosit uplá tílka, trička. Šaty.
Teď už mi z nich lezou tak o 2 cm širší nechutný boky. Stehna. Zadek!

A tak jsem si řekla. STOP. Tolik jsem bojovala. Tolik, abych to měla dole. Tolik jsem plakala, když mi řekli, naber to zpátky, jinak umřeš. Nespala jsem celé noci.
Ale nabrala jsem. Né ještě všechno, ale to je otázka času. A to nedopustím. Jak jsem psala v minulém článku, nechci aby byli štastní doktoři, rodiče, chci být štastná já. A hlavní je cítit se dobře. Dobře ve svém těle. Ztoho pramení být šťastná.

Teď když si čtu předešlé články, jakou vůli jsem měla 80 Kcal na den k tomu 3 hodiny dvičení. Fakt neuvěřitelné. Ale jsem zpátky! Jsem zpátky. Stará dobrá Dominika.
A pouštím se do toho!
4 kila jsou pro mě jak nic. Za týden, max dva je mám dole. To je můj cíl. A žádné čokoládové chlebíčky mi to nepřekazí. Ani rodiče, ani doktorky.

Vím, že to pujde teď hůře. Ale ten špek ze břicha, boků, stehen a zadku se se mnou za chvíli rozloučí tak rychle, jak přišel. Chci mít na břichu zase jen dvě krásné, dokonalé kosti. Chci si je zase ohmatat jako dřív.
Chci být zase krásná.

AUTUMN FAVS

6. october 2011 at 13:57 | dianay
Ok, here I am.
Ze začátku mám hned několik smutných zpráv. Ráda bych řekla smutných i dobrých, ale dobré pravděpodobně nejsou. Dobře, nebudu protahovat. Rozešli jsme se s Š. Přesně před týdnem, nechci se o tom moc bavit ani vypisovat. Po skoro 3 a půl ročním vztahu je konec. A jaká blbost dokáže zničit celý vztah. Probrečela jsem celý týden, teď už se mi jizvy naštěstí trochu zahojily.

Druhá, nejspíš špatná zpráva je mé přibírání na váze. Ostatně není to proto, že sama žeru, ale proto, že musím. Mám 48 kilo a jsem zase hnusnej špek. Né, ba né. Přijde mi, že jsem pořád stejná, možná jen širší boky a stehna. Ale to je minimální. Jsou to jen ty věci, kterých si všímám já.
Příští týden si ale dávám detoxikační kůru na bílkovinách, prostě to chci zase shodit. Jsem blázen já vím, ale prostě jo. Nebudu tlustá, nikdy. Nebudu mít svojí starou váhu, NIKDY. Nechci, aby mi všichni říkali, že hezky papám a že ze mě mají radost, ne! Nechci, aby mě doktoři chválili, ne!
To nedopustím!

Jinak žádné změny, na blog nemám moc času. Bohužel. Teď jsem byla doma, s angínou, nebo já nevím čím. Škola je příšerná. Tenhle rok budu ráda, když prolezu. Doslova!
Mějte se krásně*