HOLKY, OMLOUVÁM SE, ŽE NENAPÍŠU ČLÁNEK, ALE JEN OTÁZKU ( nezakrývejte radost, další nudný článek nikdo nechtěl, že? ;)
OTÁZKA ZNÍ:
June 2011
Ti amo, italiano!
24. june 2011 at 11:12 | dianayBuongiorno berušky,
rozhodla jsem se opět napat. Možná už s kapkou více pozitivního naladění! :) Celou středu a úterý jsem strávila u Š. Jak já ho miluju. Ani si nedokážete představit, jak je úžasný. Jedině on chápe každé mé slovo. Nic mi nevyčítá, umí mi naslouchat, je upřímný a jedině když jsem s ním, tak mám dokonalý pocit. Takový pocit, který mi nedokáže dát nikdo jiný.
Včera jsem byla nakupovat. Je úžasné mít velikost 34, opravdu! Koupila jsem si spousty věcí - tílka, kraťásky, sukně, ale i uplé šaty na party, které bych si nikdy nekoupila. Jsou hrozně krátké a obepínají postavu. Když mi ale V. řekla, že v nich vypadám božsky, chvíli jsem jí nevěřila, ale pak jsem si řekla, že kdyby mi neslušeli, nevešla bych se do velikosti XS! Nejvíce mě potěšilo, když jsem prodavačku žádala o menší velikost. Krásný pocit. Jak já miluju nakupování!
Táta má v neděli narozeniny, nemám totálně žádný nápad, co bych mu mohla koupit! Jsem uplně dutá. Přemýšlela jsem i o kravinách, jako, že mu koupím letecký simulátur k němu do pracovny, ale to mě díky bohu rychle přešlo. Takže asi bude kreativní a něco mu vyrobím, nebo uvařím. To asi nejlépe zaboduju.
Co se týče diety, držím mléčnou. S tím ale, že nejedu přesně, den po dni, ale potraviny si vybírám sama, abyste mě pochopili, jím potraviny, kterou jsou v tom jídlníčku, ale ne přesně popořadě a tak. O váhu se zatím nestarám. Nevážila jsem se pěkně dlouho. 11.července mám kontrolu v nemocnici, takže do té doby se o nic nechci starat a jen užívat prázdnin s mými nejbližšími :)
DOufám, že se na prázdniny těšíte stejně jako já! Pane bože, opravdu se nemůžu dočkat. Plánuju si tolik akcí! Nevim kam, kdy a proč dřív! :D Tohle léto si chci maximálně užít!
Jak rychle a opravdu účinně zhubnout podle Dianay
22. june 2011 at 21:15 | dianayOd té doby, co se mi podařilo zhubnout mi chodí strašně moc zpráv, emailů a padá spousty dotazů na to, jak se mi vlastně podařilo takhle zhubnout za poměrně krátkou dobu (cca. 1 a půl měsíce: -13kg) a proto bych se s Vámi chtěla podělit o co nejvíc zjednodušený "návod" podle mě a stejně tak i tipů a pár rad, které by se Vám mohli hodit.
Tyhle rady pomohly mě, není podmínkou, že budou fungovat i Vám, každý jsme ojedinělý a úplně jinak stavěný.
Vlastně a upřímně, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu podávat nějaké rady ohledně zhubnutí, ještě před měsícem mi přetýkaly boky z kalhot, paže jsem měla jak rambo a stehna a zadek mi pěkně obtékali tukem. Ale i tak jsem byla spokojená a jedla si co chtěla. Milovala jsem a miluji jídlo. Kolik pokusů s dietami jsem měla, vždy to dopadlo ale stejně, ráno jsem začala a večer si řekla, že to stejně nevydržím, takže to nemá cenu a dala si to nejtučnější co jsem doma našla. Opravdu, kdybyste mě znali před měsícem, kroutili byste hlavou a smáli byste se, že zrovna JÁ bych měla být typ nějaké dietářky. Hodně k smíchu.
No ale pak jsem se s mojí nejlepší kamarádkou, ani nevím jak rozhodla, že do toho prostě pujdu a zkusím to. Začala jsem si prohlížet obrázky těch krásných hubených modelek, začala jsem číst "pro-ana" komunity. A nějak mě napadlo, že bych to teda mohla ještě jednou zkusit. A tak jsem začala. Původně s breussovou dietou, potom tukožroutskou polévkou, pak jsem nejedla nic, pak jsem držela mléčnou, pak zase mléčnou, pak zase nic, pak zase polévky, pak zase jenom vodu a spalovače no a nějak jsem se prostě dostala k téhle váze. Zní to příšerně ale je to tak.
Ale teď už k hlavní myšlence tohoto článku :)
1) ZAMYŠLENÍ, UROVNÁNÍ MYŠLENEK VE VAŠI HLAVĚ
2) MOTIVACE
3) CÍL
4) DIETA, HUBNUTÍ
5) CVIČENÍ
6) VÝSLEDKY
- 1) Jako první to chce opravdu hluboké zamyšlení, je to hodně důležitá část všech diet a hubnutí, né-li nejdůležitější, musíte si ujasnit, proč to chcete udělat a jestli do toho opravdu chcete jít. VŠECHNO MUSÍ ZAČÍT VE VAŠÍ HLAVĚ. Pokud se definitivně rozhodnete, že do toho jdete, přejděte k bodu dva, jinak ani nezačínejte! PO CELOU DOBU DIETY JE NESMÍRNĚ DŮLEŽITÉ URDŽOVAT SI POZITIVNÍ MYŠLENÍ. POKUD SI BUDETE NADÁVAT A BUDETE SI ŘÍKAT, ŽE SE VÁM HUBNUTÍ NEDAŘÍ, ASI TO TAM MÁ BÝT.
- 2) Najděte si nějakou motivaci. Cokoliv, co Vás donutí si Vaše cíle dodržet, může to být vlastně uplně cokoliv ( chci vypadat jako ta herečka/modelka, chci být krásná na dovolenou, chci se zbavit obezity, nechci mít tak tlusté břicho, chci se líbit svému klukovi, nechci zklamat kamarádku se kterou dietu držím ... je toho tisíce, takže si NAJDĚTE PÁR NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH VĚCÍ, PROČ ZAČNETE/CHCETE (z)HUBNOUT. NĚCO CO VÁC VYRAJCUJE A PŘI KAŽDÉM POMYŠLENÍ NA TU URČITOU VĚC, VÁM TO MUSÍ ZKAZIT CHUŤ K JÍDLU, TAK POZNÁTE, ŽE JSTE SI ZVOLILI TU SPRÁVNOU MOTIVACI! už jen touto motivací, si posílíte PEVNOU VŮLI, kterou věřte BUDETE POTŘEBOVAT!
- 3) Další opravdu důležitá věc je URČIT SI CÍL, KTERÉHO CHCEME HUBNUTÍM DOSÁHNOUT. Neměl by být nereálný, protože to by bylo hodně demotivující (např. příští týden budu mít o 10 kilo míň, i kdybych neměla už vůbec jíst), dejte si cíl takový, kterému uvěříte vy sami a bude takový, kdy se budete cítit dobře. Určení cíle není zase taková hračka, jak se zdá, i nad tohle jak se zdá "blbostí" se chce zamyslet. A JE HROZNĚ DŮLEŽITÉ, I KDYŽ VÝSLEDKY NEVIDÍME, JAK BYSME SI PŘÁLI, NEPŘESTAT V HUBNUTÍ. VĚŘIT, VĚŘIT, ŽE TO OPRAVDU ZHUBNETE A ŽE SE VÁM TO PODAŘÍ!
- 4) A je tu dieta a hubnutí, což je asi to nejhlavnější. Teď byste si měli projet všechny body ještě jednou, hlavně bod 2, který je o PEVNÉ VŮLI A MOTIVACI, bez které to nejde. Však si to vezměte, jste niný zvyklí jíst hodně, přemíru porcí extrémně nezdravého, tučného a sladkého jídla. A najednou se máte toho všechno vzdát! NASTÁVÁ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ OKAMŽIK A OTÁZKA: OPRAVDU SE CHCI VZDÁT TOHO VÝBORNÉHO JÍDLA, PROTO, ABYCH .... ( doplńtě si vlastní motivaci), pokud ANO, můžete se do diety pustit. ALE POD PODMÍNKOU, ŽE JSTE SI NA 1000% JISTÍ, protože kdyby tam přeci jen byla nejistota, mohlo by to dopadnou katastrofálně, jako třeba tak, že po třech dnech "hladovění" sníte celou lednici a kila se Vám vrátí i s veeelikým bonusem navíc. DALŠÍ VĚC JE TEDY: URČENÍ A NAPLÁNOVÁNÍ DIETY, KTEROU BUDETE DRŽET, opět to nesmí být něco, co jistě víte, že nedodržíte, já jsem začala rovnou s hroznou drasťárnou, ale na internetu najdete tisíce diet, takže si vyberete, která vám nejvíce vyhovuje :)
- 5) Já teda osobně, vůbec žádněj SPORTOVNÍ TIP, NEJSEM! A ANI NIKDY NEBUDU. Ale přesto jsem se snažila alespoň nějak chatrně cvičit. Ze začátku vůbec, asi by to se mnou seklo, protože jsem nejedla. Později jsem se doma alespoň pul hodinky denně snažila posilovat. Myslím, že SPORT NEHRÁL V MÉ DIETĚ ZÁSADNÍ ROLI, BYLA TO HLAVNĚ STRAVA.
- 6) POKUD BUDETE VŠE DODRŽOVAT PODLE PRAVIDEL, NEBUDETE SE VÁŽIT KAŽDÝ DEN, BUDETE MYSLET POZITIVNĚ, BUDEME MÍT POŘÁD SKVĚLOU MOTIVACI, ZHUBNOUT SE VÁM LOGICKY MUSÍ PODAŘIT!! :)
POKUD MÁTE NĚJAKÉ DOTAZY TÝKAJÍCÍ SE ČEHOKOLI, PIŠTĚ DO KOMENTÁŘŮ, NEBO NA EMAIL: MAGRO@CENTRUM.CZ, KDE VÁM HNED ODPOVÍM :)
Jiskra naděje
20. june 2011 at 22:59 | dianayZdravím krásky,
dlouho jsem přemýšlela, jestli napsat nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla, že pár slov napíšu. Mnoho z Vás mě tu kritizovalo, že jsem se začala chovat jako anorektička, né-li, že jsem jí dokonce byla. Možná. Kdo ví. Nebudu psát, že bych chtěla vidět Vaši reakci na to, kdyby Vám doktorka řekla přiber, nebo jdeš na psychiatrii. Ale o tom nechci tenhle článek vést.
Dnes jsem byla na kontrole po týdnu. Moje váha se nepohnula. Ani nahoru ani dolů. Kdybych chtěla, přišla bych o dvě kila lehčí, ale stojí to za to? Být sice u doktorky o dvě kila lehčí, ale s tím, že budu muset být další týden zavřená doma, nemohla bych vidět kamarády a hlavně pana Š. Už mě to dost deptá. Brali mi krev, zítra se dozvím výsledky, tak jsem zvědavá. Potom už bych od středy mohla začít vlastní nehlídaný život jako doposud.
Hodně z Vás je teď v nervu z toho, že prázdniny jsou za dveřmi a vy nevíte, jestli stihnete docílit a zhubnout na Vaši požadovanou váhu. Věřte, že Vás chci maximálně podpořit a jestli jste si dali cíle, rozhodně si je splňte, protože stojí za to!
Mě se nejvíce dotklo to, že:
- JSOU MI VŠECHNY KALHOTY, KTERÉ JSEM NEMOHLA DOPNOUT. ( no upřímně, jsou mi velké a plandají na mě, což taky není zrovna moc hezké, ale tak co)
- NOSÍM KALHOTOVÉ LEGÍNY, KTERÉ MI OBTAHUJÍ NOHY, ZADEK, STEHNA A JÁ SE PŘESTO CÍTÍM KRÁSNĚ A SEBEVĚDOMĚ, PROTOŽE MOJE NOHY JSOU TEĎ KRÁSNĚ ŠTÍHLÉ!
- MŮŽU SI VZÍT JAKÝKOLI TOP, TÍLKO, TRIČKO BEZ STRACHU Z TOHO, ŽE MI VYNIKNOU NECHUTNĚ TLUSTÉ BOKY. VYNIKNOU JENOM DVĚ KRÁSNĚ SE RÝSUJÍCÍ PÁNEVNÍ KOSTI.
- KDYŽ JDU NAKUPOVAT, HLEDÁM VELIKOSTI 34 - 36, SEBEVĚDOMĚ SE PROTO PTÁM PRODAVAČEK, ZDA-LI NEMAJÍ MENŠÍ VELIKOST. O NÁKUPU PLAVEK ANI NEMLUVÍM.
- ŽIVOT MĚ BAVÍ VÍC. MÁM VYŠŠÍ SEBEVĚDOMÍ. ŽÁDNÉ SCHOVÁVÁNÍ ZADKU, BOKŮ, STEHEN. TEĎ SE NECHÁVÁM TÍM OBLEČENÍM JEŠTĚ VÍCE OBEPÍNAT!
Tak holky, četla jsem Vaše stránky a sama moc dobře vím, že i tohle jsou Vaše sny, plány a cíle. Chtěla bych Vám jenom říct, že všechno je možné. Sama jsem tomu se skoro 60ti kili nevěřila, ale teď vidím, že pevná vůli je prostě to hlavní, co potřebujete k úspěšnému hubnutí! :)
teď jsem ke zdravé stravě přidala ještě cvičení s Jillian Michaels, 30 day shred, tak jsem zvědavá na výsledky. Od zítra bych ráda držela mléčnou dietu, ale možná trochu upravenou, protože hubnout už moc nechci. Ty zdravotní komplikace mi za to nestojí.
Držte se krásky!
Máma pekla bublaninu
17. june 2011 at 15:21 | dianayOd pondělní prohlídky to jsou 4 dny, 4 dny strašnýho utrpení. Jsem zavřená doma, nudím se, venku je krásně, nemůžu být s kamarády, nemůžu být hlavně s panem Š. Jsem tu zavřená s mojí mámou, která nechodí do práce, aby mě mohla kontrolovat. Když máma musí odejít přijde sem buď babička, děda, kdokoli. Jen abych nebyla sama. Nesmím.
V úterý když jsem vstala začala moje maminka snídaní, mám jí ráda za to, že na mě jde opravdu pomalu a dává mi pouze dietní jídla, někdy dokonce jenom přesnídávky. Ale proč prostě nepochopí, že to nemůžu? V úterý jsem vyváděla nejvíc jak jsem mohla. Odmítala jsem každou lžičku přesnídávky, každý kousek chleba, vývar, brambory. Nic, nic, nic. Máma měla hodně moc strpení, opravdu jí obdivuju. Vydržela u mě sedět strašně dlouho. I když jí nadávala, mluvila pořád klidně a vyrovnaně a snažila se mi vysvětlit, že bych měla opravdu začít jíst. Říkala mi o všech těch věcech, které mě budou na psychiatrii čekat a že když prostě nebudu jíst, nezbyde jí jiná možnost. Ještě v úterý se mi hnusilo vůbec pomyšlení, že by rodiče vůbec věděli, že jím, i když bych třeba ani nejedla.
Ve středu jsem ale musela začít trochu jíst, aby nevolala doktorce, které měla dát právě ve středu vědět. Přišla jsem na nový "způsob", jedinou možnost, jak to všechno udělat. Vyhazovala jsem ten den všechno do koše, do záchodu, plivala do hrníčku, strkala do kapes - to teď momentálně dělám nejčastěji. Samozřejmě, že jsem něco jedla, ale jenom a pouze to, co jsem uznala za vhodné. Cvičit mám zakázáno. Střeží mě pořád, jak při jídle, tak co dělám.
Včera den pokračoval stejně jako obvykle. Celý chleba k snídani jsem si narvala nenápadně to kapes a pak ho spláchnula v záchodě. Oběd, jsem sice snědla trochu masa, ale všechny brambory skončili hádejte kde. Večeře, opět hádejte. Mezitím jsem si však dala alespoň tvaroh, nebo jogurt. Představte si, že mi dokonce nakoupila nějaké nutri-driky z lékárny, mají strašně kalorii a strašně vitamínů, podle mámy. Potom koupila nějaký "vitaminy", který už 4 dny dělám, že zapíjím. Na tohle fakt nemám.
Dneska ráno jsem se ale vážila. U doktorky jsem měla 46 kilo, což už byla podvýživa. Ale já teď mám 44 kilo. S tím opravdu nemůžu v pondělí přijít na kontrolu. To by byl konec ať by máma, nebo kdokoli chtěl, nebo ne, poslala by mě na tu psychiatrii okamžitě. Proto jsem si k obědu, kdy jsem měla dietní šunku přidala i 2 plátky celozrnného chleba. Cítila jsem se strašně provinile a chtěla to hned vyzvracet, ale vydržela jsem to a jsem na sebe pyšná. Musím to vydržet, alespoň teď, pár dní. Pak už zase nasadím svůj dietní režim, ale teď nesmím zvracet. Ani už nic plivat. Musím to prostě přetrpět.
Máma je teď strašně hodná, kupuje mi všechno co chci, táta taktéž. Jen chtějí abych jedla, abych trochu přibrala. Fuj, z toho slova mám husí kůži!
Jak končí hodné holky
13. june 2011 at 14:18 | dianayVčerejšek, řekla bych byl asi nejhorším dnem v mém životě. Poté, co se rodiče vrátili z nákupu, jsem si myslela, že mi poze vyhrožovali. Bohužel ne. Máma přede mě postavila nějaký banánový fresh, který jsem odmítla a tím jsem si všechno podepsala.
Okamžitě jsem se musela oblíknout a jet. S brekem s scénami jsem se nakonec oblíkla, strašný pocit řeknu vám, takhle se vzdát a udělat to, co je po jejich vůli. A víte co? Nejhorší je, že jsem pořád naprosto v normálu. Žádná podvíživa. To si ale rodiče zřejmě nemyslí, nesnášim je za to!
Přijeli jsme do nemocnice, kde nějakej úchylnej doktor mě měřil a vážil. Pak mi brali krev, hned nám dali výsledky, prý katastrofické - jsem v maximální podvýživě a všechny moje orgány strádají. Super odpověď, měl jí takhle naučenou pro všechny? Samozřejmě, musela jsem tam zůstat. Jeden večer na pozorování. Moje máma souhlasila, bála se, že bych do rána nepřežila a zkolabovala bych. Neměla jsem už ani sílu jí odpovědět.
Hodní páni doktoři mi půjčili nějakou nechutně smradlavou nemocniční noční košili. S takovou nechutí, ale bez odlouvání, protože by bylo zbytečné jsem se převlékla a už mě nějaká sestřička vedla na psychiatrické oddělení. Nepřejte si zažít, co jsem zažila já, když jsem procházela těmi chodbami, nakonec jsem se trochu uklidnila, když jsem vešla do pokoje, kde byly ještě dalěí 3 holky. No, normálně teda rozhodně nevypadaly. Vypadaly příšerně. Každá měla napíchnutou kapačku a všude milion drátků. Byly bílé jako stěna, jedna měla strašně málo vlasů, skoro žádné. Vykulila jsem oči a zcvrknul se mi žaludek. Pane bože, proč! Proč! Proč!
Sestra mě uložila s tím, že za deset minut bude večeři. Večeře? Jsem snad v nějakém hotelu? Ani náhodou! Zkoušela jsem výmluvy, jako že už jsem večeřela doma, ona mi ale ukázala můj krevní obraz, a tak poznala, že jsem celý den nejedla. To je snad zlej sen Nemůžou do mě naládovat jen tak jídlo! Nejsem zase tak problémová, ale po tom všem mučení a strádání do mě narvou nějaký jídlo? To ne! Už mě začali napadat myšlenky, jak to všechno vyzvracím. Vlastně, proč jsem tu vlastně byla? Ty holky byly anorektičky! Já měla jenom nějaký "podezření" z podvýživy. To je tak ubohý.
Chcete vědět, co bylo k večeři? Polívka, kde plavalo asi tisíc noků, což jsou jenom kalorie a tuky. Potom ale přišel řízek a bramborová kaše. Chápete? Smaženej řízek! Moje plány na plivání jídla na zem, nebo kamkoli byly v hajzlu, když se ke mě přisunula sestřička, podala mi příbor a hlídala každý můj pohyb. " Teď to všechno spapáš, jo?" Bylo mi nehorázně příšerně, taková bezmoc, to si neumíte představit! " Ne nebudu, díky, jedla jsem doma" zkusila jsem. Ok, nevím jestli se to vyplatilo nebo ne, ale okmažitě mě odvedla do pokoje a napíchli mě na kapačky. No, pořád lepší než smaženej řízek.
Ráno si pro mě už přijeli rodiče, strašně jsem se bála, že mě třeba nebudou chtít pustit. Nakonec jo. Zamířili jsme k obvodní doktorce, která mi samozřejmě celou dobu říkala o tom, že pokud tenhle týden nezačnu jíst, jedu rovnou na psychiatrii na celé léto, né-li déle. Ukazovala mi nějakej graf, jak jsem v podvýživě, nezájem.
Dává mi prý čas do pondělí abych začala jíst. Jsem celý týden doma. S mámou, která mě krmí přesnídávkama. Pane bože! Nevím co mám dělat!
Prosím pomocte mi!
Tak to je asi konec ...
12. june 2011 at 20:22 | dianayByla jsem pořád hrozně šťastná, že to moji rodiče neřeší. Byla jsem nadšená, protože ostatní holky psaly, jak je rodiče nutí jíst, jak je sledují a nenechají na pokoji. Byla jsem ráda, že jsou moji rodiče takoví. Jedla jsem si jak jsem chtěla, žila svými vlastními pravidly.
Až do té doby, než přišla dnes ráno máma do pokoje s váhou a se slovy ať se okamžitě zvážím. Váha ukazovala 45,5 kg. V duchu jsem se zaradovala za úbytek 0,5kil, ale pak mi došlo, o co mé mámě vlastně jde. Celé ráno se mi snažila promlouvat do duše, dokonce i brečela. Táta se přidal a oba do mě hustili ty pořád a věčně opakující se kecy, že jim umírám před očima. Takže jsem měla sníst svačinu, kterou mi máma udělala a přišla mě s ní doslova nakrmit. Schoulená do klubíčka jsem jí ale odmítla. Potom udělala večeři a řekla, že musím sníst brambory, nesnědla jsem a všechno jsem odmítla. Ale jelikož už od rána vyhrožovali nemocnicí, vzala jsem si knackebrod, který jim ale nestačil. Nejspíš.
Za půl hodiny dorazí z nákupu a já jedu do nemocnice. Nevím co se tam bude dít, nevím proč tam jedu. Tak vychrtlá, vlastně ani hubená NEJSEM abych musela jezdit do nemocnice. Nevím, jak to mám říct jinak. Nejradši bych si zase nadávala a nadávala, ale na to už kašlu. Takže se ptám, je tohle konec? Konec se vším?
Moc vás prosím držte mi palce. Já věřím, že řeknou, že můj stav není akutní. Což rozhodně NENÍ. Nevím co se bude dít. Prosím vás, já už nemůžu! Přece si nezkazím život. Nemůžou si mě tam nechat! Nemůžou mě do tý nemocnice odvíst!
Amore mio ♥
11. june 2011 at 19:06 | dianayBuongiorno,
ani snad nevím, čím mám začít! Možná tím, že jsem nejšťastnější člověk na světě? Dobře, tak začnu tímhle. Jsem nejšťastnější člověk na světě. Včera v 8 ráno a terminálu č. 2, s obrovskou nervozitou, OBROVSKOU natěšeností jsem ho vyhlížela. Vyhlížela jsem svého miláčka, pana Š. Aaa, konečně vycházejí ti, kteří přiletěli z Madridu. Starší pár dvou moc sympatických lidí, jedna mladá slečna, rodina, další rodina ... tak kde je, kde je, k d e j e? KONEČNĚ! Konečně jsem ho uviděla. Nejdřív jsem ho nemohla poznat, ale byl to on. Ztělesnění mojí dokonalosti. Bílé tričko, svaly, opálení, pronikavě hnědé oči. Hluuboce jsem se nadechla a rozeběhla jsem se, jak nejrychleji jsem dokázala do jeho otevřené náruče. Holky, neumíte si představit, jak jsem se v tu chvíli cítila. Opravdu nedokážete. Bylo to tisíckrát lepší, než jakákoli pohádka. Ukáplo mi několik slz, slz plných lásky. Tak jsem ho potřebovala obejmout a políbit. 3 měsíce! A konečně byl tady!
Celou dobu jsme se tam líbali jak šílení :D Až nás už jeho táta musel jít popohnat. Jela jsem s ním domů, kde mi povídal a vyprávěl a povídal a vyprávěl. Tolik nádherných zážitků, to byste opravdu netušili, že se to může někomu stát. Řekl, že pro mě má obrovské překvapení, ale to mi dá až při lepší příležitosti. Stejně tak jsme rozhodli, že se spolu vyspíme taky při lepší příležitosti. Byli jsme na sebe sice tak strašně nažhavení, ale nakonec jsme rozhodli, že si to opravdu necháme na jindy, je to přeci jen výjimečná příležitost. :)
První, teda vlastně druhé, po mém polibku, si všiml toho, že jsem zhubla. Chvíli na mě zíral, pak ale prohlásil, že jsem tak sexy jako snad nikdy. No ale potom se trochu zhrozil mé vystouplé páteře. Ale vždyť to přece není tak hrozné! Musela jsem mu zalhat a říct, že jsem se trošku omezila v jídle. Kdyby jen trošku .. přestala jsem jíst uplně.
Odpoledne jsem teda plánovala odešla domů, abych ho nechala. Aby se trochu aklimatizoval a odpočinul si po dlouhé cestě.
Včera jsem to ale docela posrala. Nejen, že jsem snědla alespoň 4 kila melounu, ale večer jsem si nalila 3 panáky vodky, což je asi to uplně nejhorší! Sice jsem se přitom hodně pohybovala a možná i vyběhala, byli jsme totiž venku, ale stejně. Strašný pocit. Dneska mám celý den hladovku, která mi vůbec nevadí! Zasloužím si to! A zítra nejspíš ještě taky!
Snídaně: /
Svačina: /
Oběd:/
Svačina:/
Večeře: /
Aktuální váha 46 kilo.
Rozhodnutí
9. june 2011 at 16:57 | dianayHolky,
zítra jak jsem psala máme s holkama ovocný den. Takže se budu cpát i pozdě v noci ovocem. Z toho důvodu si dávám v sobotu hladovku a v neděli nastupuju na nový režim. Už mě to tak strašně nabaví, pokaždé když projdu kolem zrcadla se takovým způsobem zhrozím! Ale na druhou stranu mi za zase dává neuvěřitelnou sílu jít dál a dál. Dál v cestě k mojí vysněné postavě. Bože už abych ji měla. Zítra se zvážím, vsadím se, že to číslo na váze mě přesvědčí taky o tom, že dělám správnou věc. Mléčná dieta je úžasná věc, dodržuju jí naprosto perfektně, možná víc než jen to. Ale už mi to nestačí. Nestačí mi hubnout takhle pomalu. Hlavně se mi zdá, že je toho jídla fakt hodně! Já vím, jsem a zním jako totálně vypatlaná anorektička, ale je to tak. Nechci zkončit v nemocnici, znám svoje hranice. Ale taky vím, kdy začíná léto a kdy jedeme na dovolenou. Kdy se budu muset ukázat v plavkách a kdy dostanou novou kolekci do obchodů ve velikost XS.
Zítra nejdu do školy. V 8 ráno přiléta pan Š., takže ho budu čekat poctivě na Letišti Ruzyně. Budeme spolu doufám celé dopoledne, pak už ho nechám se aklimatizovat na české prostředí a podmínky. I když to bude těžké, budu vděčná za každou minutu co s ním budu. Nemůžu se dočkat až ho obejmu! Až ucítím jeho vůni, ruce. Už zítra. Zítra. ZÍTRA!
Můj nový stravní režim, abyste věděli spočívá v tom: žer co nejmíň, překvapivě. Nevím co to mám zase teď za období, ale mám strašné deprese právě kvůli mé postavě. Dnes jsem mluvila s klukama ze třídy a všichni tvrdí, že jsem hrozně zhubla a že mám nohy jako tyčky a že bych s tím už měla přestat. Jistě, tyhle řečičky polichotí, ale boužel v mém případě je to to samé jako kdyby řekli: Dělám úžasnou věc, jen tak dál. Takže mě to popohání dál a já budu hubnout dál. Dám ty hnusný špeky dolů!
Denně budu mít dvě, nebo tři jídla, která budou moct mít maximálně 300kcal. Budu hodně pít, hodně spát. S cvičením to nebude zase tak těžké, protože to spálím než dojdu ze školy a do školy. Budu jíst zeleniny, některé ovoce a pak hlavně bílé jogurty, cottage a tím to asi zkončí. Kdykoli budu mít hlad, vezmu si svoje oblíbené žvejkačky a už to půjde samo. Léto se blíží a mě to děsí. 45 kilo na váze bude příští týden v neděli stoprocentně! Né-li méně! :)
Jídelníček
Altro , forse totale noiso articolo!
8. june 2011 at 16:55 | dianayZdravím princezny,
dnes jsem se byla objednat na tu gynekologii, hrozně se bojím, co z toho nakonec bude. Kdybyste něvěděli o co jde, přestala jsem menstruovat, měla jsem to dostat nějak kolem 22 května a dneska je 8. června. Takovéhle zpoždění jsem snad ještě nikdy neměla. Jsem z toho docela vydeptaná, nevím jestli to může být z té diety nebo ne, ale přijde mi, že normálně jím a to docela dost. Kamarádka snad jí ještě míň a menstruace se jí vůbec nezastavila. Takže jsem fakt hodně zvědavá.
Škola se pomalu chílí ke konci, ještě příští týden a pak, pro nás zátaháře začínají prázdniny! Jak já se těším! 30. června, jako oslavu konce školního roku chystáme s kamarádkou nějakou fakt maximální akci. Jsme rozhodnutý se ožrat jak prasata, vzít si to nejvíc sexy oblečení co půjde, jako podpadky, podvazky, minisukně, pořádně výrazný líčení, krásně udělaný vlasy a půjdeme zapít ten rok hrůzy. Už teď se nemůžu dočkat!
Dneska ve škole zase nuda! Šla jsem na devátou a nebyla jsem zapsaná, takže mám fakt radost. To vymýšlení, proč by mi měli rodiče napsat omluvenku, mě už fakt nebaví. Naštěstí v létě je mi 18 a tudíž do posledního maturitního ročníku přijmám za sebe absolutní zodpovědnost a všechny zátahy si budu psát sama. Alespoň nějaké plus do příštího ročníku!
Taky máte tak příšernou spotřebu žvýkaček? U mě už to začíná bejt vážný, denně utratim alespoň 50Kč za žvejkačky a ty vyžvejkách, je to třeba 5 balíčků a já jako by se nechumelilo si do pusy strkám jednu za druhou. Už mám pocit, že mi to vlezlo na mozek. Navíc kvůli nim mám docela zažívací potíže. Už se začali asi projevovat ty projímací účinky. Což mi nevadí, někdo za to vyhazuje peníze ( za projímadla) a já je mám doma ve žvejkací formě.
Pokud jde o dietu, zvážím se až v pátek. To máme s holkama dámskou jízdu. Nakoupíme filmy a hlavně ovoce, které budeme dlabat celý večer. Uděláme si pleťový masky, kosmetiku, nehty. Konečně nějakej relax. S mléčnou dietou to jde zatím naprosto skvěle, ale já se bojím, že zase nic nezhubnu, už zase na mě jdou ty deprese. Přijde mi, že jsem teď už pořád stejná, né-li tlustčí, nevěřím tomu, že zrcadlo tak klame! Neklame. Klamou všichni okolo, tím, že mi říkají že jsem zhubla, což vlastně ani neříkají. Kdybyste se divili, že nebudu celý pátek s panem Š., tak s ním budu celé dopoledne, ale pak ho nechám. Musí se trochu aklimatizovat a hned první večer nějak vyrazit by nebylo asi uplně nejlepší. Takže uvidím. Každopádně v sobotu nebo v neděli někam určitě vyrazíme :)
Jídelníček + pohyb:
Amore mio, sei unico ♥
7. june 2011 at 17:07 | dianayZdravím kočičky moje. Omlouvám se, že jsem se včera neozvala, ale neměla jsem čas. Učila jsem se na nejhorší zkoušení tohoto roku - makroekonomie v italštině, což je vážně peklo. Asi v jednu v noci jsem sem chtěla napsat, že na to kašlu, že stejně dostanu za 5. Opravdu jsem s tím sekla, až na to, že jsem dostala jedničku! Mám obrovskou radost! Nejhorší zkouška tohoto roku je za mnou, teď už jen nějaké ty poslední testíky a hurá prázdniny!
Je to neuvěřitelný, ale za dva dny je tady miláček Š. Ano, v pátek v 7 přistává na letišti Ruzyně. V pátek kvůli tomu nejdu ani do školy. Ach bože, jak se těším! Musím se ještě psychicky připravit, jak na něj budu reagovat a tak, protože jak se znám, tak bych tam předvedla hysterickou scénu a na tu není nikdo zvědavej :D
Jídelníček se mi teď daří, samozřejmě nic neporušuju. Nic nekazím, držím se jenom mých pravidel. Po třech dnech mléčné diety jsem se zvážila a bylo tam konečně 47 kilo! Jak říkám, takhle dieta je prostě hotový zázrak. Jinou už držet nikdy nechci! Jsem zvědavá na příští vážení, snad dopadne stejně úspěšně jako ty předchozí.
Horší to mám ale se cvičením, absolutně mě totiž nebaví cvičit! To, co jsem si slíbila, totálně nedodržuju. Vím, že většinu jídel vychodím cestou do školy, ze školy, do schodů a pak 2x týdně chodím do posilovny, ale nevím jestli to stačí. Snad jo, váha jde dolů.
Včera jsme byli s holkama na jedné akci , tak přidávám pár fotek :)
Jídelníčky + foto v CČ
Úsměv sluší každému.
5. june 2011 at 22:36 | dianayRozhodla jsem se, že do nového týdne vkročím s pořádně velkou dávkou optimismu. Už mám dost toho mého věčného utápění v depresích, nechám všemu volný průběh. Dietu budu držet, ale nebudu řešit kila. Maximálně dvakrát týdně. A budu si užívat života, dělat věci, co mě baví, nic neřešit. Pořád a na každého se usmívat.
Dneska jsem byla s tatínkem na kole, odjeli jsme z Prahy za trochou přírody. Ani nevíte, jak mám toho mého milovaného tatínka ráda. Strašně dobře se mi s ním povídá, je vážně jako můj starší brácha. Moc si toho vážím!
I když jsem si spálila ramena, tváře a ruce, jsem ráda, že jsem s ním jela. :)
Jídelníček jsem samozřejmě dodržela podle pravidel:
Snídaně: jablíčko 100g
Svačina: Mrkev 100g
Oběd: šunka s nízkým obsahem kcal 100g, 98kcal
Svačina: 250ml mléka
Večeře: 120g krůtího vařeného masa
Pohyb: kolo
Pitný režim: 2 litry a něco :)
Jenom žádný stres.
4. june 2011 at 23:12 | dianaySamozřejmě jak jsem čekala, dnešek byl docela dost stresující a vyčerpávající. Hned ráno jsem jela do České Spořitelny, abych zjistila stav mého účtu. Za měsíc je mi 18 a já budu potřebovat aktivovat svůj účet ze studenského na "dospělácký". Jenomže, když vám ta milá a arogantní paní oznámí, že zůstatek vašeho účtu je 10 Kč málem vás trefí šlak! To snad není možné, jsem tak strašná, že dokážu za půl roku utratit 20.000? To je snad uplně nemožné. Sakra, sakra, sakra. Nejspíš o tom nebudu ani rodičům říkat. Budu si muset něco našetřit sama - čímž se otvírá další příšerná otázka týkající se letní brigády. Byla jsem snad na tisíc pohovorech, ale nikde brigádníky už neberou, nikde nechtějí nikoho pod 18, a když už někoho berou, tak jen s každodenním dojížděním do Plzně. Úžasný.
Vracela jsem se domů s takovou zlostí, a ještě se mi motala hlava. Nevím jestli to bylo z toho horka, nebo z toho jídla. Každopádně moc dobře mi nebylo. Koupila jsem si cigarety, Petry - slim, nechci být závislá, ale ani nevím proč jsem si je koupila a s rostřesenou rukou jsem si zapálila, jak kdybych byla nějaká osmdesátiletá závislačka.
K večeru se mi ozval K. Co proboha chce? Když je tak hezky, jestli nechci jít ven? No, tak proč né že jo. K. je nejlepší kamarád mého kluka Š., je to celé hrozně komplikované. Š. nás neznámil v jednou baru, docela jsme si padli do oka, problém je, že K. to padnutí do oka pojal možná trochu víc osobně. Moje nálada byla na bodu nula, takže proč ne. Šli jsme se projít po centru a pak jsme si šli sednou do jedné kavárničky. Nálada se mi opravdu hned zlepšila. Já prostě nemůžu být doma a utápět se v depresích. Samozřejmě si nakonec neodpustil, že jsem teď hrozně sexy, poslední dobou. Ahá díky. Kompliment od kluka jsem neslyšela pěkně dlouho, takže mě to upřímně docela zahřálo u srdce.
Nálady ohledně diety se mi ale rozhodně nezlepšily. Já vím, snažíte se mě podporovat, některé píšete, že jsem magor, že se snažím zhubnout. Že mám hrozně málo kilo. Víte, já už bohužel být normální, nedrastická nedokážu. Výčitky svědomí mám pořád větší a větší a věřte, že jsem vůbec ráda, že jím alespoň ty věci z té mléčné diety. Dnes jsem se viděla ve dveřích v metru, v odrazu, pane bože. Kdekoli se vidím, zvedne se mi žaludek. Ale vždycky se uklidním alspoň tím, že proto něco dělám, i když mi přijde, že to nepřináší žádné výsledky. Kdyby si toho alespoň někdo všiml, že jsem zhubla :(
Jídelníček v celém článku:
Páteční "dýchánek"
3. june 2011 at 22:49 | dianayUž aby tady byl můj pan. Š ( už jen 7 dní!), připadám si bez něj jak bez nohy. Celé dny jsem zavřená doma, ani se moc nesměju, nemám náladu na nic, ani chodit pařit. Nevím, možná teď působím jako člověk, co se totálně neumí bavit bez svýho kluka, jasně že umím, ale už to není ono, chápete, není to takový. Dneska jsem zrovna měla jít na jednu školní akci, celá jsem se připravila, hodila do gala, vzala si šaty, střevíčky a už jsem vycházela, ale pak jsem se zamyslela, kopla boty do kouta, sundala minišaty a rozvalila jsem se k televizi. Normálně ještě s nutellou, tentokrát jenom s čistou vodou.
Dneska byl hodně zvláští den, nemůžu si pomoct, ale tu školu prostě vystát nemůžu. NE-MŮ-ŽU. Už aby byl červenec touhle dobou. Přesně za měsíc, 3.července, máme s panem Š. výročí. Jsme spolu neuvěřitelný 3 roky. A vidíte, zase ho řeším! Není věta, není myšlenka, abych si na něj nevzpomněla. Známky mám už skoro uzavřený, ještě dějepis, kterej se budu muset učit celou neděli. Ale je to poslední věc na kterou se učim. Pak už na to fakt z vysoka kašlu!
Dneska jsem byla celé odpoledne po škole venku s M. Neviděla jsem jí docela dlouho. Musela jsem si zapálit, s ní jako s opravdu vášnivou kuřačkou si prostě nejde nezapálit. Postěžovala jsem si jí uplně na všechno co šlo a řešili jsme taky všechno. Miluju tyhle odpoledne, tyhle chvíle, kdy se prostě ze všeho vyspovídáte, všechno co vás tíží nebo trápí ze sebe prostě dostanete jako nic. Přiznala jsem jí dokonce moje hubnutí. Uznala, že hned jak jsme se sešli si všimla, že jsem dost pohubla. To je kec. Řekla to jenom proto, že jsem jí na to upozornila. Nenávidím to. Nejvíc to, že to na mě nejde poznat. Chtěla mě zítra vytáhnout na koupaliště. Ale na to jí kašlu, kašlu a kašlu. S tím tlustým zadkem, bokama, fuj, prostě tou mojí postavou se nikde ukazovat nebudu.
Řeknu vám, vidět se po roce v plavkách je fakt ta nehorší noční můra. Jak jsem se tak viděla přemýšlím, že přitvrdím svůj režim a budu jíst fakt minimálně. Už mi to začíná vadit a propadám do depresí. Hlavně to na mě není vidět, jo řekli byste si, mám zkreslenej obraz v zrcadle, vidím se tlustší, ale že by si toho nevšímalo ani okolí? Táta tomu dodal nakonec perlu, kdy máma na mě křičela ať začnu jíst: No tak ono to ještě neni tak hrozný, abysme to museli řešit. Hm, super. Jsem hned víc v klidu!
Jídelníček + pohyb v celém článku
Pravda
2. june 2011 at 15:24 | dianay
Máte pravdu holky, tohle ovoce a zelnina je fajn, když to budu ale s něčím kombinovat. Proto se od zítra opět pouštím do mé nejoblíbenější mléčné diety, se kterou šly kila dolů, takže nechápu, proč jsem u ní nezustala!
Hlavně jí teď budu držet 14. dní a potom, poslední týden před prázdninama začnu opět s nějakou hladovkou. Mezitím se budu snažit cvičit alespoň hodinu denně. Takže od zítra jedu druhé kolo mé milované mléčné diety!
Červen, poslední měsíc a poslední šance a naděje
2. june 2011 at 10:24 | dianay | day after day*Dnes už je druhého? To snad né! Do prázdnin zbývá něco malinko a já teď budu muset fakt hodně zamakat. Jak ve svém jídelníčku, což mi nedělá problém, ale hlavně sportem, což už je horší, to je vždycky milion výmluv, než se k tomu dokopu, nakonec ale vždycky přece jenom jo a mám pak ze sebe radost, ale jak jsem řekla, chce to teď fakt máknout, jsou to poslední dny, kdy se dá něco změnit, než se opravdu svléknu do plavek s tím, že mám za sebou úžasný kus práce.
Dávám jsem tedy pravidla, která budu dodržovat a pravidla, která jsou proti a už je nikdy nebudu dělat.
BUDU:
- Do konce června jíst pouze ovoce a zeleninu a to čerstou, s tím, že ovoce jen dopoledne a zeleninu jako druhou svačinu a večeři a vždy maximálně porce do 120g!
- Pít vodu, vodu, vodu a neslazené čaje, nejlépe zelený, pitný režim se musí pohybovat okolo 3,5 litru za den
- Cvičit, makat, cvičit a makat. Minimálně hodinu a půl každý den a po večeři, nebo před vždy ještě 100 workout.
- Budu jíst 5x nebo 4x denně. V intervalech: každé tři hodiny.
- Každé odpoledne si udělám kávu bez mléka a cukru, zrychluje metabolismus.
- Budu si hlídat kalorii a nikdy nepřekročím za celý den 200Kcal, protože s ovocem to není těžké překročit.
- Vážit se budu pouze každé dva, tři dny ráno a nalačno, měřit se budu jednou za 14 dní.
- Nikdy nezapomenu na snídani, ať už to jsou dvě jahody, nebo jedna mrkev, na snídani nikdy nezapomenu.
- Budu dostatečně spát a chodit si brzo lehnout. Abych měla sílu na další den, aby se mi zrychlil metabolismus a abych si také odpočinula po cvičení.
- Budu myslet pozitivně, žádné nadávky. Zrcadlo si oblíbím a každý den si budu říkat, že se mi hubnutí daří. A né snad? ;)
-
UŽ NIKDY NEBUDU: ( některé věci pouze pro červen)
- Jíst mastné, sladké, tučné a nezdravé věci. Nikdy. V životě ne fastfood, pizza, dorty, koláče.
- Pít sladké vody, minerálky.
- Žádné pečivo, těstoviny, pomazánky, másla, šunky, sýry, maso, jogurty ani jiné věci denní potřeby ( ale to prozatím)
- večer koukat na televizi, nebo do počítače bez toho, abych si předtím nezacvičila
- nedodržovat pitný režim
- mít nedostatečný spánek, tedy méně než 6 hodin
- před rodiči říkat a tvrdit jak chci zhubnout, ani před kamarády, před nikým. Nepotřebuju soucit, nebo aby mi někdo sám od sebe říkal, páni ty jsi zhubla. To mi sebevědomí nezvyšuje.
- si nebudu nadávat, říkat, že jsem tlustá kráva a podobné urážky. Ani když budu mít depresi, to se budu hodně snažit.
Povolená zelenina a ovoce.
Zeleninu můžu jakoukoli, to je vlastně uplně jedno. S ovocem to je o trochu horší. Nebudu jíst: banány, hrozny, avokádo. Jinak si budu dopřávat hlavně: malouny, ananas, jablíčka, borůvky, maliny, pomeranče a jahody.
Kalorie - čerstvé & konzervované
2. june 2011 at 10:00 | dianay | tipy a trikyčerstvé potraviny jsou levnější, zdaleka mnohem více chutnější, levněší a opravdu o hodně méňě kaloričtější!
Jak je to opravdu s cukrem? Banán, Coca-Cola, Meloun nebo snad ovocný džus? Mrkněte
2. june 2011 at 9:50 | dianayJak sami určitě moc dobře víte, každá potravina má v sobě určitý počet cukrů.
Pod pojmem cukr si každý z nás v první chvíli představí bílou kostku (z řepného cukru), s níž si běžně sladíme kávu či čaj. Cukr je obsažen i v sušenkách, bonbonech a jiných sladkostech. Není to však jediný cukr, který může potravina obsahovat.
Tipy pro-ana holek
2. june 2011 at 9:42 | dianay | tipy a trikyBrr, nesnáším slovo pro-ana, ale nejdou se tady i věci, které mi přidjou fakt užitečné a někdy je ppžívám. Přesvěčte se sami :)
